FanFikce 2.část - Five Nights at Freddy´s

8. dubna 2015 v 17:36 | Eyeless Jackie |  Five Nights at Freddys
Strašně jsem se leknul a přepnul jsem na jinou kameru a zpátky.
Hlavy byly v pořádku.
To se mi to jenom zdálo?
Podíval jsem se na roboty pořádně. Ruka se mi třásla a já cítil své bušící srdce až v krku. Už dlouho jsem se takhle nevystrašil.
Zbytek večera jsem měl vypnutou televizi a poslouchal jsem zvuky v pizzerii. A kontroloval jsem kameru u robotů. Nic se nestalo.
Když mi vrátný v šest hodin otevřel, bylo to jako vysvobození z noční můry. Odhrnoval záclony u robotů. Opět se dívali na mě…
Šel jsem domů, abych se vyspal na další noční hlídku. Matka se mě ptala, jak jsem se měl, a já byl příliš vystrašený a unavený než abych jí všechno dopodrobna vysvětloval. Řekl jsem, že to bylo skvělé a zalezl jsem si do postele.
Spal jsem až do pěti hodin. Vzbudil jsem se v docela dobré náladě, ale stejně jsem byl nervózní z dalšího večera. Před očima jsem pořád měl výraz robotických tváří Bonnieho, Chicy a Freddyho. Výraz, který mě neskutečně děsil.
Dívali se na mě. A nebyli zapnutí.
V jedenáct hodin jsem opět vyrazil ke Freddymu. Moc se mi nechtělo, ale byl jsem rozhodnutý, že alespoň dva dny tam přežiju. Alespoň dva.
Simons mi zase dal klíče a zamknul mě pro jistotu zvenčí. Opět jsem měl v kabině pizzu a opět jsem měl 100% baterii. Dneska se nic nestane.
Nesmí se stát.
Sedl jsem si do křesla a jedl jsem pizzu. Každou minutu jsem nervózně zkontroloval kamery, abych se ujistil, že mi nic nehrozí. Ale bál jsem se podívat na kameru u robotů. Co když tam zase něco bude? Musím to ale zkontrolovat…
Polknul jsem a zkontroloval jsem kameru 1A.
Žádné škleby ani pohyby. Díkybohu.
Počkat…
Jeden chybí.
Panebože jen to ne!
Srdce mi začalo divoce bušit. Jak se ksakru mohl jeden dostat pryč?!! Vždyť tu kameru celou noc sleduju!
A přece zmizel Bonnie! Doprdele!
Vyděšeně jsem se podíval na jiné kamery, jestli tam není zloděj. Ale to co jsem viděl, ve mně vyvolalo mnohem větší strach než zloděj.
Na chodbě stál Bonnie. Celkem dva metry vysoká černá silueta králíka jak stojí na chodbě kousek od mé kabiny. Strachem jsem skoro nedýchal.
Co se tu děje?!
Zkontroloval jsem ještě jednou kameru u robotů. Zmizela Chica kterou jsem záhy spatřil v jiné místnosti. Šklebila se do kamery a na krku měla bryndáček LET´S EAT!
Jako dítě jsem tyto roboty považoval za roztomilé.
Teď jsou ale moje noční můra.
Zkontroloval jsem chodbu, na které byl Bonnie. Už tam nebyl, byl v další chodbě přímo u mě.
,, NE!" vykřikl jsem a obrátil jsem se. Nikdo za mnou nebyl. Vedle dveří bylo tlačítko na světlo na chodbě a na zavření nebo otevření dveří. Zmáčknul jsem světlo.
Do mých dveří najednou nakoukl Bonnie.
S dalším vyděšeným výkřikem jsem zavřel dveře a byl jsem rád, že je sem Simons nechal nainstalovat.
Slyšel jsem težké kovové kroky na chodbě hned vedle otevřených dveřích. Zase jsem zapnul světlo a spatřil jsem Chicu s krvelačným výrazem koukajícím na mě. Zavřel jsem dveře a snažil jsme si urovnat myšlenky. Podíval jsem se na hodiny. Byly čtyři hodiny.Jsem v živém psychologickém trapu.
Podíval jsem se na kameru. V místnosti za záclonama už nebyl ani jeden robot. Venku byl tedy i Freddy. Zkontroloval jsem opět ostatní kamery. Byl v místnosti oslav, stál mezi stolama a díval se přímo do kamery.
Tohle bylo nejděsivější, co jsem v životě zažil. A navíc už jsem měl jenom 48% energie. A rychle klesala. Využíval jsem oboje dveře i kamery. Takhle nemůžu mít zatížený systém až do šesti hodin. Pokud se mi vybije baterie, nebudu moct ovládat žádné dveře. To by byl konec...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama