FanFikce 1.část - Five Nights at Freddy´s

8. dubna 2015 v 17:31 | Eyeless Jackie |  Five Nights at Freddys
Bylo mi dvacet tři, když jsem dokončil střední školu. Byl to nádherný slavnostní den, který mě dokonce dohnal k slzám. Vedle mě stála moje máma, a objímala mě. Byla velmi šťastná, když jsem jí řekl, že jsem udělal zkoušky. Jsme chudá rodina, ale ona mě stejně vzala do nejluxusnější restaurace v městě a koupila mi slavnostní oblek. Ona sama si bohužel nemohla dovolit nic nového na sebe.
Byla nezaměstnaná, ale stejně dřela jako kůň aby nás uživila. Hlídala děti, uklízela, vynášela smetí u samoobsluh… A to všechno kvůli tomu, že měla mě. Tátu jsem nepoznal a ani nechci. Nechal moji mámu sprostě samotnou s dítětem na krku a bez alimentů. Ach jo…
Každopádně jsem měl vždycky velký sen. Stát se fotografem u vědeckých a přírodních časopisů. Ale neměl jsem čím fotit, vždycky jsem si půjčoval od přátel, ale nebylo to prostě ono… Po dokončení školy jsem si byl jistý, že ihned začnu šetřit na nejmodernější digitální foťák. A potom lidem ukážu svůj talent.
Dlouho jsem dumal nad tím, kde si můžu vydělat. Ze začátku by to měla být nějaká nenáročná práce. Ale neměl jsem absolutní představu o tom, jaká…
Vzbudil jsem se poměrně brzo. Bylo půl osmý, ale venku byla pořád rozprostřená mléčná mlha, ve které jsem jenom matně rozeznával obrys silnice. Vstal jsem z vyhřáté postele a oblékl jsem si džíny a tričko. Protáhl jsem ztuhlé svaly a nalil jsem si kávu a přichystal jsem si chleba s džemem. Jelikož se blížila zima, byla venku tma. Ale uslyšel jsem za nima šramot. Byla jsem trochu vystrašený, slyšet za svýma dveřma šramot, i když bydlíte jenom s matkou, která spí nahoře, je fakt divný. Prudce jsem otevřel dveře a za nima jsem spatřil pošťáka. Byl docela vystrašený, když mě spatřil.
,, P-Promiňte pane! Já-Já jsem jenom přinesl poštu…" vtiskl mi do ruky dopis adresovaný mé matce.
,, No… A ještě noviny…" vytáhl z kožené brašny noviny. Vzal jsem je do ruky a poděkoval jsem. Pošťák mi poděkování rozpačitě oplatil a co nejrychleji zmizel. Zavřel jsem dveře a sedl jsem si s novinami ke stolu. Projel jsem stránky o novinkách ze světa, o politice a i komiksy. No ano, komiksy! Jsem ještě tak trochu dítě ale tak by to mělo být…
Narazila jsem na dvojstranu s nabídkami práce. Projel jsem všechny inzeráty a nabídky. A najednou mi radostí poskočilo srdce. Uviděl jsem totiž jednu nabídku. Nad ní bylo nadepsáno tučným písmem HELP WANTED ( Hledáme pomoc).
Byl to inzerát do Freddy Fazbear´s Pizza.
To místo moc dobře znám. Vždycky po mámině výplatě jsme tam společně zašli a dali jsme si tam pizzu. Dokonce jsem tam asi dvakrát slavil narozeniny. Byl to malý rodinný restaurant s pizzou, ovšem byl jedinečný jednou věcí.
Měli tam roboty.
A ne ledajaké.
Jejich jména si pamatuju naprosto přesně.
Medvěd Freddy, králík Bonnie, kuře Chica a lišák Foxy.
První tři byli takzvaní hudební roboti. Hráli na hudební nástroje a Freddy zpíval. A Foxy byl v ,, Pirátském koutku"…
Alespoň tak si to pamatuju. Bylo mi asi pět když jsem tam byl poprvé. Ty roboty jsem měl hrozně rád, byl jsem dokonce tak pošahanej, že jsem si s nima povídal. Ale byl jsem dítě, to mě doufám omlouvá. Ale s vyšším věkem jsem si uvědomoval, že ty roboti jsou docela děsiví. Freddy s podrazáckým úsměvem, Bonnie s čouhajícíma kovovýma zubama, Chica s vypoulenýma strašidelnýma očima a Foxy obecně vypadal dost děsivě. Ale moc dobře jsem věděl, že mi nikdo z nich nemůže nic udělat. Byli to přece jenom roboti.
Nicméně, na tom inzerátu bylo napsáno, že bych dělal nočního hlídače od půlnoci do šesti hodin, kdy přijde otevřít vrátný. A platili by mi 120 dolarů za pět dní. A to jenom zkušebních! To je super, jenom sedíte na židli u monitoru a jíte pizzu. Jakživ jsem neslyšel, že by tenhle restaurant vykradli.
Vystřihl jsem si inzerát a zandal jsem si ho do zadní kapsy u kalhot. Byl jsem pevně rozhodnutý, že tam půjdu. Oblékl jsem si ošoupanou koženou bundu a vyšel jsem ven. Ihned jsem ucítil pronikavou svěží vůni podzimního rána. Bylo chladno a tak jsem si bundu zapnul až ke krku. Šel jsem po kamenném chodníku a v hlavě jsem si promítal všechny vzpomínky na Freddyho pizzerii. Na voňavou pizzu, na hudbu kterou vytvářeli Freddy, Bonnie a Chica, na dětský pirátský koutek, na moje šesté narozeniny které jsem tam slavil. Přinesli mi obrovský čokoládový dort a já byl nadšením bez sebe. Zpívali mi
,, Všechno nejlepší Petere!"…
Sledoval jsem své kroky a broukal jsem si jednu melodii. Nevím odkud jí znám, ale je mi povědomá a vyvolává u mě špatný pocit. Svírající se žaludek. To nebylo dobré.
Když jsem asi po čtvrthodině dorazil do města, ihned se mi vybavila cesta k Freddymu. Nebylo to daleko ale stejně jsem radši vytáhl inzerát a podíval jsem se na adresu, jestli si jí nezměnili. Šel jsem pořád dál a dál a prohlížel jsem si papírek. Vedle textu byl obrázek Freddyho. Obrovskýho medvědího robota. Dorazil jsem k pizzerii a rozpačitě jsem se na ní díval. Ten lesk a krása už trochu vyprchala. Zdi byly odrbané a neonový nápis trošku poblikával. Ale pořád jsem v tom poznával ten ráj dětské radosti. Najednou vyšel ze dveří muž. Byl zadýchaný a vypadal hodně rozrušeně. Ihned mě zaznamenal a šel ke mně.
,, Promiňte pane, vy chcete sem…" ukázal palcem na pizzerii ,,… jít dělat hlídače?" podíval se mi hluboko do očí.
Pokýval jsem hlavou. Proč je ten chlápek tak rozrušenej?
Najednou mě poplácal po rameni a nasucho polkl.
,, Běžte domů pane… Běžte domů…" odešel pryč. V rukou měl výplatní šek, který záhy roztrhal a hodil ho do koše.
Byl to asi nějaký pošahanec. Fakt netuším.
Vstoupil jsem do pizzerie a šel jsem rovnou za ředitelem. Jmenoval se Simons a za tu dobu se skoro vůbec nezměnil. Pořád to byl vysoký muž v bílém obleku a navoskovaným knírem. Pořád měl na tváři optimistický úsměv a v ruce dřevěnou hůlku. Jeho vlasy už byly protkané šedinami.
,, Práce je vaše Petere. Ale pamatujte si, že noční hlídač je práce na plný úvazek. Musíte být ostražitý. Pojďte, ukážu vám vaší kabinu…" zvedl se.
Bylo až zvláštní, že po mě nechtěl ani doporučení. Fakt divný...
,, Dám vám pět dní, během kterých se rozhodnete, popřípadě já, zda vás tu zaměstnám na plný úvazek. Budete tu od půlnoci do šesti hodin. To přijde otevřít údržbář a vy můžete jít domů."
Šli jsme oba úzkou chodbičkou směrem k mé kabině hlídače. Ukázal mi tam mé křeslo, malou přenosnou televizi, stěnu s dětskýma malůvkama, plakát a nakonec displej s kamerama. Musel jsem se vždycky otočit abych na něj viděl ale jinak to bylo v pořádku.
,, Teď pozorně poslouchejte. Na každou noc máte vymezenou spotřebu energie, 100 %. Spotřebujete jí při používání kamer, při rozsvicování světel na vedlejších chodbách a hlavně na kovové elektronické dveře…" pohladil si svůj knír.
,, Mohu mít dotaz? Na co tu jsou KOVOVÉ dveře?" zeptal jsem se. Simons se nadechl.
,, Pro vaší bezpečnost…" řekl a podíval se nervózně na špičky svých bot.
,, Pokud už nemáte žádné další otázky, můžete jít domů. V pondělí nastupujete, tak se dostavte včas!" upozornil mě ještě. Poděkoval jsem a šel jsem ven. Cestou jsem minul roboty. Až teď jsem si uvědomil, jak jsou děsiví.
Měl jsem pocit, že mě sledujou…
Máma byla velmi šťastná, když jsem jí řekl, že budu noční hlídač. Moc jsem se těšil a ona se mnou. V pondělí, když jsem měl jít do práce, mi ještě dala jako ,, památku na první den v práci" na krk řetízek s bílým kamínkem. Poděkoval jsem jí, obejmul jsem jí a šel jsem do práce. Bylo něco po jedenácté hodině a tak jsem dorazil včas. Pan Simons už netrpělivě čekal před dveřmi.
Vtiskl mi do ruky svazek klíčů a se slovy ,, Hodně štěstí" mě zamknul zvenčí. Zamával jsem na něho a on mě. Šťastně jsem se zhoupl na patách a šel jsem na malou obhlídku. Ve vzduchu jsem cítil vůni pizzy, která mě vracela do starých časů. Slastně jsem tu vůni nasál. Odhrnul jsem hedvábné záclonky za kterýma byli roboti. Byli vypnutí a tak tam jenom stáli a zírali do prázdna. Cvrnknul jsem Freddyho po čumáku a zatáhl jsem záclony zpátky.
Ještě jsem se podíval do Pirátského koutku.
Tam byl Foxy. Byl také vypnutý a měl povislou bradu. Z úst mu čouhaly kovové zuby. Místo jedné ruky měl hák jako pirát a měl zvláštní,, úsměv"… Znepokojeně jsem odešel do své kabinky a sedl jsem si do křesla. Měl jsem tam přichystanou pizzu a na jejím víku bylo napsáno
,, Na účet podniku"
Pousmál jsem se a odkrojil jsem si kousek plastovým nožem. Kousl jsem do ní a podíval jsme se na kamery. Díky nim jsem mohl vidět na chodby, do dětského pirátského koutku, do místnosti oslav a také do prostoru kde byli roboti. A všechno bylo v pořádku. Na kraji obrazovky jsem měl procenta spotřebované energie. Měl jsem 99% a bylo 0:24.
Bude to naprosto jednoduché…
Seděl jsem si v křesle přibližně tři hodiny. Kontroloval jsem kamery. Projížděl jsem je pořád dokola, ale nic se nedělo. Ale stejně jsem ještě jednou projel kamery. Něco mi přišlo zvláštní. Díval jsem se na kameru, která byla v místnosti s robotama. Zvláštně šuměla a byla vůbec taková…
Poškozená.
Sledoval jsem nehybné robotické tváře Bonnieho, Freddyho a Chicy. V noci byly opravdu strašidelné.
Najednou jsem zaznamenal zašumění. Kamera se vypnula. Asi šest sekund jsem nevěděl co s tím když se zase zapnula.
Hlavy robotů se dívaly na mě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama